Vidění převora Náchodského
V městské kronice města Náchoda je na straně 324 záznam o mimořádném úkazu dosvědčující velké milosrdenství svatého Bureše. V létě roku 1743 v době třítýdenního půstu před dnem nanebevzetí svatého Boubína panoval v kraji Náchodském značný suchopár. Pole byla rozpukána, koryta řek vyschla a i mnohé případy požárů byly hlášeny. Všude panoval nepokoj. Zdejší převor Bohuděj Darmopil toho dne se od brzkého rána naléhavě obracel pro pomoc boží. Jeho tělo vyčerpané horkem, střídmou stravou a horlivým modlením bylo značně zesláblé. Po poledni prý začínal mít už i problémy s viděním, a proto byl nucen otevřít již třetí láhev Kristovy krve. Převor věděl, že je to poslední láhev a pokud padne i ta, nebude moci zodpovědně poskytnout duševní útěchu svým spolubližním. Slunce stálo vysoko na bílém nebi a nemilosrdně žhnulo. Převor z posledních sil seděl na terase. Pomalu ztrácel sílu přeříkávat prosebné modlitby. Podle očitých svědků se sesunul na svém křesle a nachýlená hlava pak bezvládně spočívala na jeho hrudi. Od úst mu vycházela směs slin a nesrozumitelného šveholení. Pak jakoby rázem procitl, povstal a s napřaženýma rukama se obrátil k nebi. Nebe rázem potemnělo a z nebe se snesl vůz tažený bílými oři. Na kozlíku seděl muž, dobrotivě se usmíval a pozdravil našeho převora. ,,Buď zdráv Bohuději, já jsem Bureš. Za tvoji vytrvalost a oddanost budeš odměněn.‘‘ Seskočil dolů a předal převorovi zásilku jakostního vína. Převor byl potěšen tou spásnou událostí. Mohl zavlažit sebe a skrze slovo dodával pak naději i svým spolubližním. Od toho času je 17. srpen veleben jako seslání milosrdenství svatého Bureše.